Tak jak to asi u většiny poblázněných pejskařů bývá i já chtěla vždycky psa. Když jsem byla malá, bydleli jsme v Brně v 3+1 a tak mi přišli rozumné mamčiny argumenty, že pes v bytě by trpěl. Ale abychom nebyli tak úplně ošizeni o „život“ se psem, tak jsme jednoho pořídili babičce, kde jsme jako děti trávili vždy celé dva měsíce letních prázdnin. Byl to správný rošťácký kříženec kokra s pudlem a prožil s námi krásných 15 let života.

Když mi bylo deset, přestěhovali jsme se do rodinného domku s velkou zahradou a já o psa otravovala víc než kdy před tím. Ale pak přišli pro změnu argumenty, že kdo se o něj bude starat, že mě to za chvíli přestane bavit a zůstane na krku mamině, kam ho dáme, když pojedeme na dovolenou apod. Tak jsem to vzdala a snila o tom, že až se jednou odstěhuji, tak si konečně pořídím svého psa. A když už jsem byla v tom snění, tak jsem uvažovala, co bych si tak asi pořídila.

Jednou jsme jeli ke známým, mohlo mi být tak 12, a já uviděla svou první dogu (tehdy jsem ještě netušila, že o dogu jde). Jeli jsme ulicí a v předzahrádce stálo nádherné zvíře, hlavu opřenou o plot a pozorovalo dění na ulici. Byla jsem naprosto uchvácená a přesvědčená, že něco takového si taky jednou pořídím.

Roky popoběhli a já začala chodit s klukem, který už dogu měl. Byl to černý krasavec a v té době mu bylo asi 7 let. Když jsem k nim přišla poprvé, myslela jsem, že mě sežere. Ale časem si na mě zvykl, asi zjistil, že nic ukrást nehodlám a byl vůči mě strašný mazel.

Teď už jsem věděla, že jestli mi domů přijde nějaké zvíře, tak jedině doga. Pořád jsem brouzdala po stránkách chovatelských stanic a říkala si, odkud bych si tak vybrala toho svého vysněného mazlíčka. Chodila jsem po výstavách a vybírala si „potencionální“ rodiče. Jakou by měl barvu mi bylo celkem jedno, hlavně že by to byla doga.

S bývalým přítelem jsem vychovala dvě další dogy, které si pořídil a pravděpodobně i díky tomu mamina uznala, že bych byla schopná se o toho svého vlastního mazlíka postarat a já konečně ke 20. narozeninám dostala „povolenku na psa“. O tom, že to bude doga byla diskuze jen velmi krátká.

A tak k nám přišel Kerrynek, naše sluníčko zlatý. Více o něm už najdete na těchto stránkách.